„Sebechvála smrdí“ slýchávali jsme možná v dětství. Dodnes si na tuto větu vzpomenu vždy, když se s klienty objevujeme, jaká že jsou ta jejich „NEJ“? V čem vynikají, v čem jsou nejlepší, co jim jde… Jaká je vlastně jejich HODNOTA?

Často po otázce následuje nádech, chvilka přemýšlení, pohled vzhůru, dlouhý výdech a: “…já ani nevím“ nebo „nic zvláštního“, „no, vlastně toho zas až tak moc není“, případně „to je těžká otázka-to byste se měla spíš zeptat okolí (šéfa, kolegů v práci atd)“…Přitom mnozí z nich zastávali pozice, na kterých definitivně spoustu věcí umět musí.

 Dát dohromady pár nejdůležitějších vět o sobě, toho nejlepšího, co v nich je, je pro mnohé složité. A když už se k tomu úspěšně dobereme, většinou vykopeme poklady, nad kterými občas někteří nevěřícně kroutí hlavou.

Nutí mě to zamýšlet se nad tím, proč nejsme schopni najít a uznat svou hodnotu? Jak sami sebe vnímáme? Proč se neustále podceňujeme? Jak nás potom mohou vnímat a ocenit druzí? Rodina, přátelé, šéf a kolegové v práci, klienti?

Jak si máme určit vlastní cenu na trhu, když neumíme najít to v čem jsme dobří? V čem vynikáme. Co nám jde. Nezáleží na tom, jestli chodíme do zaměstnání, toužíme po profesním posunu a netroufáme si. Nebo chceme zvýšit plat, měníme místo a přemýšlíme „O kolik si mám říct peněz?“. Samostatnou kapitolou je podnikání a dilema „Za kolik mám svou práci prodávat“?

A stejně tak jako v práci, nedokážeme se často ocenit ani v běžném životě. Všechno, co děláme, je jaksi samozřejmost, se kterou “se počítá”….  Proč? Protože MY SAMI z toho onu samozřejmost vytváříme. A přitom děláme tolik věcí, které za ocenění stojí.

1.krok

NEČEKJTE NA OCENĚNÍ OD DRUHÝCH,

NAUČTE SE TO SAMI!

Vzpomenete si, kdy jste se naposled pochválili? Ano, VY-SAMI SEBE! Nepamatujete si? Že to vůbec neděláte? Nečekejte, až vás pochválí ostatní. Udělejte to sami. Naučte se ocenit se. Oslavit i sebemenší úspěch.  PODĚKOVAT SI! Nejlépe hned-v danou chvíli. Může to být úplně ta nejmenší věc, která se vám zdá, že ani “nestojí za zmínku”.

Zřejmě vám to zpočátku půjde těžko. Vím, nejste na to zvyklí… Většinou to, co se týká nás samotných, a je pozitivní, bereme jaksi automaticky.  A naopak věci, které nám nejdou-těm dokážeme dát spoustu drahocenné a pro daný účel nepotřebné energie, abychom je zlepšili, že?

2.krok

PŘESTAŇTE SE KRITIZOVAT!

Občas se vám možná honí hlavou, že to byl den blbec a nestál za nic. Najít něco, za co byste se ocenili je pro vás téměř nemyslitelné. Ale i když se vám něco nepovede-poděkujte si. Klidně dvakrát. Uvědomte si, že v dané chvíli jste udělali to nejlepší, co jste mohli. Minimálně jste zjistili, jak to dělat nechcete. A to je přece velmi pozitivní! Přestaňte si cokoliv vyčítat. Pochvalte se za nové „AHA“ a přemýšlejte, co vám přinese do budoucna.

Dokázat najít něco, za co se oceníte, za malé pokroky, je ten největší a nejtěžší krok, který můžete na své cestě za uvědoměním si své hodnoty udělat.

Když jsem absolvovala koučovací výcvik, měli jsme po každé lekci najít tři věci, za které jsme se měli ocenit. Umíte si představit, co mi při prvních lekcích dalo práce vymyslet alespoň jednu?! U ostatních účastníků jsem téměř vždy věděla, za co bych je pochválila. Ale u mě samotné to tak moc nešlo…

Postupem času jsem se během několika týdnů naučila rychle v hlavě projít celou lekci a najít alespoň jednu, postupně dvě věci, za které jsem se ocenit dokázala. Na konci jsem byla schopna najít i tři a sebeocenění už nebyla tak velká dřina. Samotnou mě těší víc, když se můžu pochválit za uvědomění, která vzejdou právě z těch, na první pohled, méně pozitivních situací.

3.krok

MĚJTE KAŽDÝ DEN „OCEŇOVACÍ RITUÁL“

Od té doby mám malý rituál. Vždy večer před spaním si udělám čaj, sednu si. V klidu si promítnu celý den a najdu tři věci, které se mi povedly (zejména ty, které mě někam posunuly, přinesly nový vhled). Pokud jsou to obzvlášť důležité objevy, zapíšu si je, ocením se a poděkuji si. Zkuste postupně tento jednoduchý krok proměnit ve váš nový návyk.

Jakmile se vám povede pravidelně realizovat tento malý každodenní rituál, najdete cestu k sebeocenění, nebude pro vás už tak velká práce najít i „váš poklad“. To, co umíte nejlíp, co vám jde. Nemusíte být zrovna supermanažeři ani kdovíjací umělci. Vaším NEJ může být cokoliv. Nebo mi napište a vaše poklady vykopeme společně.